Mokro či sucho na pozemku? Stejné příčiny i řešení

Dnešní blog bude z trochu jiného soudku. Tento článek vznikl na přání paní Dany, které řeší zamokřený pozemek, a protože není sama, zkusím nastínit možnosti, jak s vlhkými pozemky pracovat.

Poslední roky se hodně řešilo sucho, jeho příčiny a jak mu zabránit. Navrhují se technická řešení, jako jsou přehrady či malé nádrže, biologická řešení jako jsou remízy v polích, obnova mokřadů, výsadby stromů do krajiny a nebo kombinace obojího. A ačkoliv se to může zdát z vnějšího pohledu nesmyslné, sucho i vlhko se dá řešit velmi podobně. Příčiny obou bývají hlavně dvě a to (1) klimatická změna (se kterou těžko můžeme udělat cokoliv jiného, než se přizpůsobit) a (2) špatná práce s vodou v krajině respektive její nedostatečné zasakování a uchovávání v půdě.

Technická řešení

Máte-li pozemek, kde se voda objevuje pouze někdy v roce, pak lze přeměnit tuto vlhkost na předost a vytvořit na místě nejvíce zamokřeném vysychavé jezírko - terénní sníženinu, kde se bude voda "hromadit" a zasakovat. Do sníženiny je dobré umístit vrstvu štěrku, aby nedocházelo k utužování při vysychání sníženiny. Díky vytvoření prohlubně formou jezírka docílíte k nasměrování vody z pozemku do jezírka, kde je pak lépe odpařována i zasakuje. Vysychavé jezírko pak osázejte rostlinami, které jsou tolerantní jak k vlhku tak k suchu. Takové rostliny se velmi často používají i v tzv. dešťových zahradách, které mají umožnit zasáknutí velkého jednorázového množství vody do půdy. Patří mezi ně kypreje, kosatce (sibiřské), krvavce (např. krvavec menší je možné použít i v salátech), kopytníky, devětsily apod. 

Na podobném principu fungují i tzv. svejly - terénní rýhy vedené po vrstevnici, které umožňují zasakování vody do hlubších vrstev půdy. Svejl má dvě části a to samotnou rýhu a navršenou kopu půdy (náčrt možného svejlu viz první obrázek ve fotogalerii níže).  Pokud mu dáte navíc sklon mírně ze svahu, pak je možné vodu i částečně z pozemku odvést např. do míst, kde se již může rozlévat a zasakovat. Pozor ale na poměr hloubky a šířky svejlu. Příliš úzký a hluboký svejl sice zajistí dobré odvodnění pozemku, ale také si jej tím trvale vysušíte - a zde jsme zpět u nefunkčnosti naší krajiny právě kvůli takto radikálním řešení formou dříve provedených meliorací.

Svejly jsou ostatně dobré i u pozemků, kde je trvale vysoká hladina spodní vody - často jsou to pozemky v prameništích, nivách vodních toků nebo v místech s příliš jílovitým a hutným podkladem. I zde lze použít svejl a to po příkladu svejlů na farmě Bena Falka ve Vermontu (webovky zde), který proměnil svůj částečně zamokřený a na opačném konci zase příliš suchý pozemek ve skupinu svejlů, rybníků a hrází, čímž může rovnoměrně rozmísťovat vodu do potřebných míst (např. zavlažování záhonů v případě sucha) nebo ji nechat zasakovat v hlubších tůních. Samotné rýhy Ben nechal zarůst travinami a v období sucha zde pase zvířata (ovce, slepice, kachny), které v období zamokření svejlů jsou ve výběhu u domu. Kopu nově navršené půdy používá jako ideální prostor pro výsadbu mladých stromů, které by jinak v zamokřené půdě uhnily. Díky navršení půdy mají stromky možnost se uchytit mimo trvalé zamokření a jako dospělý strom už dokážou lépe regulovat množství vody pod svými kořeny. Toto řešení jsme např. využili i v případě zahrady paní Hany (zde), která trvalé zamokření pozemku řešila několik let a které se nedařilo za pozemek dlouhodobě nic vysadit.

Naši předkové v trvale zamokřených oblastech také využívaly možnosti budování rybníků (Jihočeská pánev, Pardubicko). Vytvořením volné hladiny (rozumějte hladiny neschované v půdě) dochází k rychlejšímu odpadu vody, tedy jejímu vysušení v nejbližším okolí tůně či rybníku. Pokud si jejich hloubku zvolíte tak, abyste alespoň částečně "prokopali" jílovou vrstvu, která vodu zadržuje, můžete výrazně pomoci k odvodnění a lepšímu vsakování vody na pozemku. V takovémto případě je ale lepší oslovit odborného konzultanta oboru hydrogeologie - nejednou došlo k díky prokopání právě oné zhutněné vrstvy k změně v poměru vodních podmínek a prameny nebo vlhká místa se začala objevovat znovu jinde.

Na menším měřítku a podobném principu funguje i pozemek Lubora Křížka bydlícího poblíž Sedlčan. Jeho pozemek býval zaplavován splachy z okolních polí, některá místa byla trvale zamokřená, jiná velmi suchá. Díky vytvoření sítě malých tůní a rybníčků, které spojují malé prohlubně (strouhy) vedené po vrstevnici, dochází na jeho pozemku k lepšímu zasakování i nárazově velkého objemu vody (více např. zde). Pozemek je tak lépe adaptován i na možné změny klimatu, protože dobře hospodaří s vodou, kterou si nenechá "utéct".

Biologické řešení

Pokud po dešti na pozemku dlouho stojí voda, může být problém i velmi kompaktní a jílovitá zemina. Takových míst je přirozeně v naší krajině málo, a tak se s nimi nejčastěji setkáváme u novostaveb, kde došlo při budování domu k častým pojezdům techniky po pozemku. U jílové půdy lze zamokření pozměnit změnou struktury půdy. Čím více se vám podaří dostat do těžkého jílu organickou hmotu (kompost, hnůj, slámu, seno, dřevní štěpka také pomůže...), tím spíše se do ní dostanou i další půdní organismy. A ty díky svým chodbičkám mohou výrazně uspíšit zasakování vody do půdy. Výborným spolupracovníkem jsou tu hlavně žížaly, jejichž některé druhy dělají chodbičky i několik metrů hluboko. Do organické hmoty můžete přimíchat i trochu písku či drobného štěrku.

Nejméně technicky ale o to více časově náročnou možností je výsadba vhodných druhů rostlin, které mohou samy o sobě měnit vlhkostní podmínky ve svém nejbližším okolí. Výborným spolupracovníkem v takovéto případ je vrba či olše. Olše dokáže nejen vyčerpat velké množství vody ze svého okolí, ale také váže do půdy dusík a může sloužit ať už jako zdroj dřeva nebo jako dobrý podklad pro pnoucí druhy rostlin. Vrba je z listnatých stromů zřejmě nejefektivnější pumpa vody z kořenů do vzduchu. Díky vysokým jednoročním přírůstkům může sloužit i jako zdroj dřeva, vrbové pruty se dají použít k vyplétání plotů apod. (další využití vrby jsem nedávno popisovala v newsletteru - napište si i vy o něj zde a do poznámky připište "vrba"). Z bylin pak pozemek dokáží částečně "vysušit" orobince, rákosy a některé druhy bambusů. Nevýhodou při použití této metody je to, že vysoká efektivita je v období vegetačního růstu tj. jaro - začátek podzimu, pak se efektivita vysoušení výrazně snižuje (pozn. Tuto metodu právě často používali u stavení i naši předci. Vysazením velkého stromu - lípy, dubu, ořešáku - dokázali z půdy vyčerpat přebytečnou vlhkost, které je pak tolik netrápila v domech. I dnes se často stává, že po vykácení "nebezpečného" stromu, který "narušuje" základy domu a v domě nečekaně objeví vlhkost).