Záhony zarostlé zahrady

Konec prázdnin, první měsíc na zahradě. Vše se neslo nejen v duchu sečení trávy, uklízení dvoru, domu, ale přišel čas i na první záhony. Ty dvoje rajčata z balkonu jsem sice umístila na volný prostor na svahu, ale dva metry čtvereční mi prostě jako záhony nestačí.

Jako první vznikly záhony na jihu před domem. Celý den zde svítilo slunce, k večeru to tu přistíní třešeň. Zvyklá z klasického obdělávání malého políčka u rodičů jsem vzala rýč a jala se rýt záhony. Za celé odpoledne jsem zryla na dva záhony                  cca 1,2 x 7 m. Ač sousedka jen uznale pokývala, že pěkná práce za odpoledne, já toho měla dost. Navíc mě čekalo ještě vybírání plevelů, kořenů a drnů. No fuj - to bude dost vydřená zelenina, pomyslela jsem si.

Fyzická práce mi není cizí, ale jala jsem se hledat, jak to udělat jinak - lehčeji. Při pomyšlení, že takto mám namyšleno cca 20 záhonů bych totiž celý podzim a následující rok nedělala nic jiného. Naštěstí jsem natrefila na další možnosti - mulčované záhony. V podstatě se jedná o to, že prostor záhonu tzv. zamulčujete (kartononem, slámou, senem) a zaházíte kompostem či jinou zeminou.

Ač existují desítky návodů, co a jak mulčovat, já zvolila ten asi nejjednodušší a fungovalo to. Trávu v prostoru budoucího záhonu jsem posekala na hodně nízký trávník (na sekačce jsem nastavila 3 cm) a posekanou trávu odložila vedle. Prostor jsem zaskládala kartonem a proložkami od vajec. Vše jsem pečlivě přeskládala přes sebe. Následně jsem a to naházela cca 30 cm vysokou vrstvu sena a opět přeskládala kartonem a proložkami. Na něj přišla čerstvě posekaná tráva a částečně zkompostovaný kompost (měli jsme jej založený cca 2 měsíce od nastěhování). Do zimy bylo dost času, a tak jsem na něj rovnou vysela pohanku se svazenkou. Poskytla jsem záhonu i zimní přikrývku z mulče. 

Na jaře jsem byla příjemně překvapená, že neprorostl žádný pýr, pampelišky, pouze místy se ukázala bršlice. Záhon se tak dal velmi rychle na jaře použít k zasetí. Naopak záhony zryté byly plné pampelišek (špatně jsem asi vybrala kořeny), ptačince žabince, travin a bršlice. Takže než jsem zasela, musela jsem vše vyplít, rozbít zbylé drny, upravit záhon pro setí a následně až zasít. Takže jak budu připravovat další záhony mi bylo jasné. Od té doby rýč používám pouze k vyznačení okraje záhonu, kde obrátím travní drn kořeny vzhůru, čím vznikne okraj záhonu a pak jen mulčuji.

Světlo, vzduch a prostor

Ať už se rozhodnete rýt nebo mulčovat, obě tyto varianty fungují na stejném principu. Všechny rostliny jako primární zdroj své potravy využívají kyslík a světlo. Pokud jim jednu z těchto věcí "seberete", nemohou vyrábět cukry, což je jejich potrava. Díky zrytí záhonu se dostanou zelené části rostlin pod drn, čím se zamezí přístupu světla. Ovšem pozor - rostlina nedýchá jenom listy, ale umí dýchat i kořeny, případně oddenky. To je někdy důvodem k tomu, proč vám obrazí některé rostliny z kořenů při rytí. 

Naopak mulčováním se zabrání nejen přístupu světla, ale i většině vzduchu, proto se může zdát tato metoda účinnější při řešení problémů s plevely. Ale pozor na oddenkové druhy. Na svých seminářích dávám vždy za úkol z trsu trav vybrat jednoho jedince nebo vykopat komplet celou bršlici. Pro mnoho lidí je pak překvapením, že takový trs travin může být celý jeden jedinec propojený pod zemí a nebo že bršlice (případně kopřiva), která tvoří nad povrchem několik kvetoucích stonků, je ve skutečnosti jeden jedinec. Jednou jsme se dostali až k tomu, že jsme změřili délku jednoho jedince kopřivy spojeného podzemními oddenky a dostali jsme se téměř na dva metry.

Pokud máte na svých pozemcích tedy mnoho rostlin/plevelů, které se mohou rozmnožovat pomocí oddenků, doporučuji metodu kombinovat. Na své zahradě nejdříve vymezím prostor záhonu tím, že vykopu kolem dokola cca 30 cm hlubokou brázdu. Všechen materiál z výkopu hodím dovnitř záhonu. Přeruším tak oddenky. následně záhon mulčuji (viz výše). Mezi takové oddenkové druhy patří například bršlice kozí noha, kopřiva, pýr plazivý nebo svlačec rolní).

Vysoké záhony

Osobně jsem si vyvýšené záhony velmi oblíbila, ač mají svá pozitiva a negativa. Hlavními pozitivy jsou, že i u nás v téměř 500 m n. m. můžu bez skleníku venku pěstovat rajčata, papriky nebo lilek, protože tyto záhony jsou zahřívané ze všech stran - z vrchu a ze stran od sluníčka, od země z rozkládajícího se materiálu. Navíc se k nim při jejich výšce 80 cm nemusím nahýbat, což je fajn nejen pro starší lidi, ale i v případě dítěte navázaného v šátku na zádech i břichu. Hlavní nevýhody vidím také dvě - pro začátek potřebujete hromadu materiálu, který vám bude postupně kompostovat (a každý rok jej budete přidávat, protože záhon nám osobně sedá cca o 5 - 10 cm za rok) a také díky zahřívání i z boku dochází k rychlejšímu prosychání záhonů, takže jej musíme intenzivněji zalévat.

A tady je návod, jak na ně...